Náš příběh

Přes střešní okno zářil do pokoje měsíc a matně ozařoval jeho tvář. Seděli jsme vedle sebe na posteli a dlouze mlčeli. Bylo nám spolu příjemně i v tichu a zároveň jsme byli natolik unavení, že ani jeden z nás se nijak nehrnul do žádných velkých činů. Měla jsem ho ráda a cítila jsem šťastná za to, že můžeme trávit tolik času spolu. Nevím, jestli jsem tenkrát měla v hlavě ještě nějaké plány ohledně konverzace, nebo třeba večerní hygieny, ale jestli ano, tak všechny skončily fiaskem, protože jsem mu usnula na rameni.

Važ si drobností

Druhý den ráno jsem se vzbudila přikrytá ve své posteli a v pokoji nikdo jiný nebyl. O tom, že jsem si celou jeho včerejší návštěvu jen nevysnila, mě ujišťoval pouze fakt, že spím v oblečení. Zmateně jsem vstala a šla se umýt. Když jsem sešla do kuchyně, stál tam a připravoval snídani. Jak romantické! Celá šťastná a dojatá jsem k němu přiskočila a objala ho. On je prostě to nejlepší, co mě kdy ve světě potkalo!